V kryptu neplatí, že vlastníte to, co je napsané na vašem účtu. Vlastníte to, k čemu máte klíč. Privátní klíč je tajné číslo, kterým se podepisují transakce, a kdo ho má, může s prostředky nakládat. Tahle jediná věta vysvětluje, proč se okruh o bezpečnosti točí kolem klíčů a jejich záloh víc než kolem šifrování.
Peněženka mince neuchovává, spravuje klíče. Podle toho, jestli je připojená k internetu, se dělí na horkou a studenou. Hardwarová peněženka drží klíč v samostatném zařízení, které transakci podepíše, aniž by klíč opustil čip. Seed fráze je lidsky zapsatelná podoba klíče a její záloha je ve skutečnosti to jediné, co chráníte. Passphrase, Shamirovo dělení nebo multisig, který vyžaduje podpisů několik, jsou různé odpovědi na otázku, co se stane, když o tu zálohu přijdete nebo ji někdo najde.
Proti tomu stojí úschova u třetí strany. Burza nebo depozitář klíče drží za vás, což odstraní riziko, že si zálohu ztratíte sami, a přidá riziko, že selže ta instituce. Proof of reserves je pokus tohle riziko zmenšit doložením, že drží, co tvrdí.
Podstatné je ale to, že drtivá většina skutečných ztrát nevzniká prolomením kryptografie. Vzniká na člověku. Phishing, sociální inženýrství, otrávení adresy, podvržená aplikace, která vyprázdní peněženku, slepé podepisování transakce, které nikdo nerozumí, nebo SIM swap obcházející ověření přes SMS. K tomu se řadí podvody na úrovni projektů, od honeypotu přes rug pull po Ponzi schéma.
Okruh proto míchá kryptografii s obyčejnou opatrností. Zkušební transakce na novou adresu nebo správce hesel nejsou technická opatření, ale zabrání většímu počtu ztrát než většina toho ostatního.