Mezi rozhodnutím „koupím" a řádkem ve výpisu leží překvapivě hodně mechaniky. Cena, kterou vidíte na grafu, je jen poslední uzavřený obchod. Cena, kterou nakonec zaplatíte, vzniká až ve chvíli, kdy váš příkaz dorazí na burzu a potká se s tím, co je zrovna na druhé straně.
Tou druhou stranou je kniha objednávek, tedy seznam všech čekajících nabídek k nákupu a prodeji. Rozdíl mezi nejlepší nabídkou a nejlepší poptávkou je spread a je to první, byť skrytý, poplatek každého obchodu. Kolik se dá zobchodovat, než se cena posune, popisuje hloubka trhu. Když je mělká, i menší příkaz projde několika cenovými úrovněmi a výsledná cena se od očekávané liší. Tomu rozdílu se říká slippage a u méně likvidních aktiv bývá dražší než poplatek burze.
Typ příkazu je nástroj, kterým tuhle nejistotu řídíte. Tržní příkaz vám zaručí, že se obchod stane, ale ne za kolik. Limitní příkaz zaručí cenu, ale ne to, že se vyplní. Mezi těmito dvěma póly leží celá rodina dalších: stop-limit, OCO, post-only, reduce-only nebo iceberg, který velký objem schová před ostatními. Každý z nich řeší jiný konkrétní problém a žádný z nich není univerzálně lepší.
Poslední vrstvou je místo, kde se obchoduje. Centralizovaná burza drží vaše prostředky a párování řídí sama. Mimoburzovní obchod se domlouvá napřímo, aby velký objem nepohnul trhem. Kdo dodává likviditu trvale, je market maker, a burzy ho zvýhodňují nižšími poplatky, protože bez něj by kniha zela prázdnotou.
Pojmy v tomto okruhu spolu souvisí přes jedinou otázku: co všechno stojí mezi vaším rozhodnutím a skutečně zaplacenou cenou. Kdo ji umí zodpovědět, přestane se divit, proč stejný obchod nestojí vždycky stejně.