Časový zámek je pravidlo v kontraktu, které mezi schválením nějaké změny a jejím skutečným provedením vloží povinné zpoždění. Smyslem je dát uživatelům čas reagovat: když správci protokolu odhlasují úpravu, třeba změnu parametrů nebo aktualizaci logiky, časový zámek ji nepustí do platnosti hned, ale až po stanovené lhůtě. Kdyby šlo o škodlivý krok, mají lidé možnost si své prostředky včas stáhnout, než vejde v účinnost. Je to důležitý bezpečnostní prvek zvlášť u aktualizovatelných kontraktů a u správy protokolů, protože omezuje riziko náhlé zákeřné změny. Přítomnost rozumného časového zámku se považuje za známku serióznosti projektu.